Slunce vychází nad naše hlavy

a já cítím, že mě něco opouští

že tělo není tím, čím bývalo

že prsty mení tvar i hybnost

že já se ztrácím v mysli své

a nedokážu světlo do dlaní chytnout

ať hřeje jako ranní paprsky

však chladně roztéká se mi

Ptám se: Kde jsi? Chci tě najít

kdy jsem tě ztratila?

Stále ještě navštěvuješ mě

já však už nevnímám tebe

tak jako dříve

Všechny ty sny se vytratily

mlha stvořila pevnou zeď

za níž netrpělivě čekáš,

zatímco škrábu na neporušitelnou omítku

Ach, má fantasie,

vím že chyby na mé straně

přinesli zkázu tobě

a moje snaha nenapraví

a silné zdi nerozmočí.

Však se nevzdám, hledám rýč

odstraniti stěnu pryč

zroditi nový příběh

a dokončit ho... leč

nejprv lenost a spoutanost mou

pouta musím povoliti

která mne uvěznila

a nechtějí pustiti.

A až přijde nový den

usednu a vyčistím mysl

něco co bude dávat smysl

a duši ostatních potěší.

Příběh démona, čarodějnice a vlka

který se mi rodí v hlavě

snad to nedopadne také

jako vše ostaní...

Když Alias je opuštěný,

anděl z gangu nedosáhne na nebe

ti, co hudebního snu chtějí dosáhnuti

všechno mi má lenost veme.

A jak říkám

nechci se vzdát

chci ke svému dětskému snu směřovat

tak počkejte si. Měsíc, rok.

Já překonám ten svůj blok.

Chci ke stránkám vzhlížeti

a odstavečky nadšeně číst

a za spoustu volného času

zaplnit mnoho bílých míst...

...

aneb jsem si přečetla moje útržky z HP nebo z jednoho fantasy světa a říkám si, že je to dobré... ale já už nic takového asi jen tak nevyplodím...

ps: nové díly Naruta mi berou dech. Gaara... přepadová jednotka. dokonalost...

a taky čtu Pána prstenů a jak se tam objeví skoro na každé stránce nějaká báseň či píseň, i když je povětšinou přeskočím, nějak mi vženou můzu do hlavy :D :D

Tadah, byla jsem na afku.

První den moje spešl modré tričko a ouška, druhý den ANBU a třetí den civil :D

Jak bych to asi charakterizovala? ... kukání do programu, čekání před sálem, rvaní se dovnitř a obcházení stánků :D

tentokrát to bylo na BVV, ale nevím, jestli větší prostory nějak pomohli. Cosplay soutěž jsem neviděla a na divadlo jsem čekala víc jak půl hodiny, stála jsem na kraji davu, zatímco se na něj nalepovali další jako špendlíky na magnet. A pak pouštění, všichni nasáčkovaní na sebe a stres, že mě nakonec nepustí a těsně před dveřmi mi řeknou: Další už ne. Oni totiž pouštěli tak, aby byla zaplněná sedadla a pak ještě někteří postávají za sedačkami na nejvyšším stupni, a tam jsem se taky díky štěstí dostala :)

Ale tu tlačenici beru pozitivně. Mnohem větší byla na půlnoční yaoi přednášku a já, v úúúplném minimálním prostoru na poslední chvíli vytahovala občanku a dokázala tak svých patnáct (šestnást) let. Také jsme se málem nedostali a neměli místa. Každopádně to stálo za to, byla sranda sedět vedle mého ne-yaoi kámoše, který tam šel že ho to zajímalo a aby byla zábava... :) a přednáška byla opravdu dobrá a mě se velmi líbila :) akorát se to podle mě zaměřovalo víc na zženštění ukeů a na pairingy v seriálech víc, než na samotnou mangu a anime :D Ale musím uznat, že tolik fotek Deana a Sama Winchestra jsem neviděla a jsem ráda, že ho tam strčili, stejně jako X-Man first class (u nějž jsem si při zkoukávání říkala: hm, tam mezi nimi je něco :D) a shodou náhod se tam propašoval i Peter petrelli se svou fotkou z kombajnu... Bylo to i osvěžené o scény ze seríálů a filmů (Winchestrovi čtou slash napsanou na jejich postavy, Clark Kent je omámen a uvězněn a svlíkají ho na pokusy, Sherlock Holmes a Watson...)... a taky mi pěkně zmrvili Rafaela a Donatela -.- :D :D

Pěkně však byl vystihnutý charakter ukeho, který se osvědčil v následujícím promítání anime Papa to kiss in the dark, na nějž jsem se nehorázně těšila. A nebyla jsem zklamaná. A líbilo se to i mým ne-yaoi kámošům.Je to pěkná sr- komedie, která řeší vztahy ukeho se svým "tátou" a samozřejmě dalších tří adeptů na semeho :D (už když ukázali toho druhého - senpaie, řekla jsem si, že tohle není konec! :D)

Myslím že vybrali dobře... akorát jsem v rozpacích. Smála jsem se z anime, to je jasné... ale další polovina případů byl smích nad reakcemi ostatních :D :D Och, jaká super komunita :))) :D :D

Ještě stojí za zmínku film Děti, které následují hvězdy

...fakt nádherný, dojemný, místami vtipný... sakra ale proč zrovna Shun? :((( a proč se Shin ostříhal?

Jen malinká škoda, že jsme odešli na titulky, které byly na střídačku se scénami alá co se dělo potom, takové ty lehké malinko nedůležité záběry, ale i tak by mě zajímalo, jestli nakonec šel nahoru, nebo ona zůstala dole. Na druhou stranu jsem zas ráda, že si můžu svůj konec domyslet a nemusím být naštvaná :D

Ale doporučuji.

A co jsem si koupila? Chtěla jsem něco s Ichim... a když jsem viděla ten polštářek.. jenže měli i Naruta a to by bylo nefér vůči tomu malému blbíkovi :D Takže ne :(

Ale mám G-Dragon odznáček, snězené pocky, shitovní sluchátka (ale tak hezké! :D) a mangu Hetalia, což mi připomíná, že bych se zase ráda kukla na film Hetalia: Vymalujte bělásci :))) achjo... jak jsem moooc s Itálií spřízněná! :D Ale ta manga je opravdu cool... hm... asi si někde koupím i druhý díl :D

Samozřejmě všechno má i světlé, i tmavé stránky, ale i tak to byl super Afko a děkuji všem, kteří se mnou byli :))

jop, a taky jsem něco kakreslila na poslední chvíli na stůl (v pátek ve dvě hodiny :D) a... no :D :D

tak hledejte, co jsem udělala... poradím. Jsou to dvě věci a jsou tužkou :D :D :D

Ale na těch stolech byli opravdu krásné věci.. :)

A co s tou existenční krizí? hm.. jak začnu.

Dříve jsem byla na fantasy a psaní. Pak na anime. (Yaoi). Pak mě chytl kpop. Celou dobu občas (jednou za jeden až čtyři měsíce) nakreslím. Píšu minimálně (a nechápu proč). A teďka si říkám, co sakra vlastně jsu :D

A před týdnem (??) jsem si chtěla něco vyzkoušet, něco, co jsem si vyhlídla dávno. Takže jsem to teda udělala a hodinu studovala na youtubu tutorial, abych se aspoň trochu v té baskitské vesnici orientovala. A pak jenom procházela zvuky a říkala si: jo, tohle je dobrý, k tomu tohle, pak o tón výš... pak přidat beaty, pak nějaké vrčení, nějaký klavír a hlavně aby ty tóny nebyly v disharmonickém rozpoložení.

Upřímně - neumím noty, neumím akordy. Takže mě hlavně neukamenujte!

Předehra-rapp-sloka-předreférn-refrén-postrefrén-krátký oddech-rapp-sloka-předreférn-refrén-postrefrén-bridge-refrén-postrefrén-konec

Už mám u sebe i melodii na sloku a refren, ale ne v tomto.

Je to dost suchý a zdá se to po chvíli nudný a stejný. Ale co, první pokus a nejspíš i poslední :D baví mě to, ale co z toho, když nic neumím a nemám talent ani nijakou představu.

A proč to sem dávám... aby to neupadlo do zapomnění (což se stane v hlavách čtenářů, jestli někdo vůbec tento článek přečet a jestli se vůbec dostal až sem, což je pravděpodobnost 0,06% :D) ... ale na blogu to stále bude :)

Takže tady je tzv. instrumental a beztak ho časem stáhnou ze serveru, takže jen doufám, že si to nevymažu z complu... nebo vymažu, až mě omrzí (stalo se no... ale stále jsem na sebe malinko hrdá :D)

heh.. a teď se jen modlit, že po minimu spánku zvládnu ty zkoušení a testy následující den...

Tohle jsem měla v konceptech v mobilu... ani nevím kdy jsem to napsala. Často mě napadnou nějaké verše a tak je honem zapíšu :D

Když zdá se mi že svět se hroutí

Mnoho otázek mě rmoutí

Co bylo zde a nyní není

Čas ztrávený tvým hledáním

Slzy suché utírám

Byť věčně znova umírám

Eeeh...

aneb když po dlooouhé době ve vývarce děláme něco jiného než píšeme zápisy.

Portréty, a podle živé předlohy... hm...

I tak je to nějak divné, moc "baculaté" :D :D

ale poprvé jsem kreslila podle živé lidské předlohy :) (pokud nepočítám dobu před mnooooha lety :D :D aneb moje mamka a strejda a nikdo se nikomu nepodobá :D)

eh, co víc, nebudu to okecávat...

buhahaha!!!!

Včera večer jsem do sebe hustila fyziku... no, a to mělo i své následky. Sice jsem skoro nic neuměla, i přesto mi v hlavě hrál pořád sinus, cosinus... a do toho se zapojilo jakési mnišské modlidby a námět na parodii na moje neoblíbenou (jenže oni za to nemůžou...nemůžou za to, že s nima SM takhle zachází, nutí je nemít vlasntí styl, zpívat na playback... a sice mají hodně fanynek jen kvůli SM, no ony ty fanynky jsou celkově spíše SM-holici než pure Exotics... ale už se s nimi i sbližuji, no stejně B1A4 Daebak!) skupinu a písničku s úchylným vzdycháním "Mama!"

Ehm... takže hned ráno jsem napsala docela dost, problém byl odpoledne to dodělat :D ale zvládla jsem to a jsem na sebe pyšná :PP :D

I přes komplikace ohledně převodu videa a vkládání titulků jsem statečně všechno překonala a teď se jen modlím, aby to nějakého pitomce nanapadlo zakázat :D A tím pitomcem myslím i samotnou SME... Ne, SME nesnáším a sorry, takhle nelidský a omezující lidi bych vážně nechtěla potkat -.-

A ještě něco, abyste pochopili... samotná písnička (a to mě překvapila) má docela příjemný text, sice ne o lásce, ale o problémech lidstva... a to jsem zjistila až dneska večer, ale neřeším -.-

No... A něco ke skupině a k tomuto videu. Kromě toho, že před debutem měla 30 teaserů, dva prolog songy + MAMA...

před mámou je krátké video, sice krásně animačně udělané (ve stylu kungfu pandy), avšak s angličtinou, které by málokdo rozumněl. Ale stručně obsah a vysvětlení:

Kluci jsou z jakési EXO planety kde žili v míru, pak se něco stalo a byli posláni na Zemi... a mají superpower.

Avšak já to vzala z jiného konce. Ano, žili na své planetě, kde neexistovali žádné fyikální, chemické ani matematické zákony, no při transformování na Zemi museli začít chodit do školy a jejihc přísná MAMA jim nechtěla nic říct... chudáci... -.-

Takže,

snad vás to alespoň trochu pobaví :)))

Papouch je krycí název pro papouška (překvapivě :D)

aneb moje mamka chtěla pro kolegyni na narozeniny namalovat papouška... (samozřejmě za peníze! :D :D musím si přece nějak vydělávat, ne?)

No. původně chtěla takový malinký obrázeček o deseti centimetrech... ale to už před dlouhou dobou.

No, každopádně, nápad se znova objevil a to už jsem si sehnala plátno, měla čas, vybrala obrázek a...

musela jsem dlooouho smlouvat, abych mohla malovat Aru modrožlutou a ne červenou a ani dvě andulky vedle sebe a pak jsme smlouvala, abych mohla malovat jen hlavu a oko a ne celé tělo nebo do půlky těla a další smlouvání bylo o velikosti plátna, jelikož nechápu, jak si to mamka a dokonce taťka představovali na A4... bylo by to moc malé, vždyť to má 20x30 cm a opravdu to vypadá na poličce nebo jinde strašně male. Takže jsem to usmlouvala na A3 (30x40 cm) i přes návrh mamky, že si namaluju svůj "velký" obraz a jí pak menší.
Ale i A3 je malá :D :D

eh...

celý článek? :D

Název: Dreaming

Datum: 22.4.

Náhled: nebude

Poznámky: těch mám dost

Jak jsem řekla, že dess bude buď s fantasy obrázkem, kpopem a ta nejhorší možnost naštěstí nenastala, jinak bych musela použít toho nedodělanýho papoucha bez oka, který má hrozivě otevřený zobák a já se asi budu bát v mém pokoji usnout...

Nebojte, zítra mu očko přimaluji...

No... jako obrázek jsem použila fotku, kterou miluju... ani nevím proč. Ze všech fotek, an které jsem kdy narazila, mě tahle uchytla nejvíce :D A ne, Jinyougnem to není... Každopádně anglický text nemá cenu číst, protože je pouze na ozdobu, avšak nějaký vnitřní smysl by měl nést.

A... je to jednoduché a udělané za necelou hodinku... nebo více?

A už mě nebaví se vypisovat, protože mi doopravdy začíná přeskakovat a proto radši zítra dodělám toho papoucha a nejradši bych skončila s gymplem, protože jsem kvůli němu získala moje "inteligentní já" (které vychrluje různé teorie a odborné výrazy) a pak mám ještě "kpopové" já (aneb naivní a dětinské...) ... a poslední dobou se mi nedaří nalézt kompromis bezi těmi dvěmi stavy a proto píšu často nesmysly jako je právě tohle...

takže brou :D

Stejně jako se slavením roku mého přijetí na školu a mých narozenin, slavím ještě další věc.

Už je to rok co B1A4 debutovali. A proto jim věnuji tenhle článek :)