13. - Tmavovláska přišla

22. ledna 2010 v 17:49 | Shiroa |  Ester - Duše bez těla

13. - Tmavovláska přišla
Jakmile jsem uslyšela zvuk zavírajících se dveří, instinktivně jsem zalezla do koutu. Neuvědomila jsem si, že jsem neviditelná. Hned jsem si vzpomněla a vylezla z koutu, abych viděla tvář toho člověka. Ve dveřích stál krásný kluk, však sympatický mi nebyl. Pohledem na něho jsem si vzpomněla na kluky typu "využít a zneužít", aneb kluci, kterým jde jen o sex.
,,Zatraceně, kde to má!", zanadával kluk všemožnými nadávkami při prohledávání bytu. Dost že ta žena měla nepořádek, ještě on ho zvětšil. Prohledal už dvě místnosti a došel ke knihovně. Všechny knihy převracel vzhůru nohama až nenašel jeden pytlíček s bílím práškem.

,,Tady si! A kde máš brášku?", řekl něžně svému malému kamarádovi a hledal dál. Já využila situace a vzala pytlík do ruky. A jsou tu otisky prstů. Chvíli jsem se dívala na muže prohrabující další poličku knihovny a uvědomila si, že možná ještě stihnu upozornit detektiva. Vyrazila jsem co nejrychleji jsem mohla, štěstí, že se nemusím zastavovat a utíkala na stanici.
Tohle byla nejrychlejší cesta pěšky, jakou jsem absolvovala. Na stanici jsem byla za sedm minut. Utíkala jsem do kanceláře, kde chyběl detektiv Blank a napsala na papírek škrabopisem:

Rychle, jinak vám uteče! Rychle na bydliště Hany Fraskové!

Když jsem to měla, vykukla jsem ven z kanceláře a vyhlížela Blanka. Nic. Vyšla jsem ven z kanceláře celá a zařvala z plných plic. Papíry na stolech to jen zavířilo, lidi se zvedli a hned je sbírali. Blank se objevil na chodbě a odběhl do kanceláře.
,,Další vzkaz!", křikl a četl si ho pro sebe. ,,Musíme hned do bytu Hany Fraskové. A honem!"
Hodil si přes sebe kabát a spolu s jinými policisty utíkali do aut. Viděla jsem mizející auta a zase zalezla do kanceláře. Že by konečně ta holka přišla a vyřídila mu to? Ne, to se ještě nestalo, jelikož dveře kanceláře se otevřeli a v nich se ukázala žena, která vyřizuje Blankovi informace co ho čeká. A vedle ženy stála tmavovláska.
,,Tady chvíli počkej, Blank je na policejní akci, ale zanedlouho se vrátí.", řekla s úsměvem, ale zdaleka se nepodobal tomu úsměvu, který věnuje pokaždé Blankovi. Tmavovláska pokývla hlavou a žena odešla. Chvíli bylo ticho, potom si dívka začala pobrukovat nějakou písničku a vytáhla papír. Můj papír. Papír, co jsem jí nechala. Rozhlédla se kolem a všimla si česneku a kříže na dveřích.
,,To bude pověrčivý stařík, nedivím se, že nechce, abych o ní mluvila.", řekla si pro sebe a já se usmála. Nemyslí o mě ve zlém. Dívka vstala ze židle a prohlížela si papíry na stole, aniž by se jích nějak dotkla. Narazila pak na moje vzkazy na hromádce.
,,Asi tyhle papíry myslela, ať si nevšímá záhadě - jak se tu objevili, ale spíš co je na nich.", řekla a prohlížela si je dál. ,,Vyřešila dva případy za dva dny…", ještě si pro sebe pošeptala a já nakoukla z kanceláře. Zásah byl rychlý, Blank se vracel do kanceláře. Bylo ale pozdě abych zasáhla a našel dívku, jak se dívá na stůl. Dívka hned uskočila a omluvila se.
,,Promiňte, já jen tady tohle..", řekla do ztracena. Blank si ji změřil pohledem a pak se zmohl na otázku.
,,Co tady potřebujete?", zeptal se a nespouštěl z ní oči. Tmavovláska si sedla na židli.
,,No, jaksi, došel mi vzkaz a..", nevěděla jak začít. Na chvíli se umlčela a já zalitovala, že jsem ji do tohohle zatahovala. Pak se vzchopila a promluvila. ,,Došel mi vzkaz, že si nemáte všímat okolností, za jakých se objevili nějaké vzkazy, ale toho, co je na nich. Nic jiného nevím."
Blank se díval nechápavým pohledem, pak natáhl ruku pro moje papíry a podal je dívce. ,,Myslíte tyhle vzkazy?" Dívka si je prohlížela a sáhla nenápadně do kapsy pro svůj vzkaz. Podívala se na písmo a porovnala ho. Pak ho zase strčila zpět a prohlížela si ty papíry.
,,No, já nevím. Vím akorát, že mám vzkázat, ať si nevšímáte okolností, za kterých se vzkazy objeví, ale věci, co na nich jsou berte vážně.", dořekla a vzdychla. Představovala jsem si, kdy naposledy se cítila takhle pod parou. Kdy naposledy ji zkoušela nějaká učitelka.
Blank se ještě naposledy zeptal: ,,Fakt nic nevíte? Ani o papírku co máte v kapse?" a dívka na něho upřela svoje oči. Jemu nic neuniklo. Vstala, položila vzkaz na stůl a zeptala se:
,,Můžu už jít?"
,,Ano, jistě.", řekla Blank ztracen v myšlenkách s novými dvěma vzkazy. Dívka odešla.
,,Děkuju.", řekla jsem i při vědomí, že mě neslyší.
,,Zajímavé.", vyrušil mě Blank a ihned vstal a odešel. Já jsem ho následovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama