E: CP 11.kapitola

22. ledna 2010 v 18:41 | Shiroa |  Eragon: Coulův příběh

Coul zalehl do postele, nachystaný batoh ležel vedle něho u postele a Stork odpočíval schoulený v klubíčku v rohu pokoje. Coul usnul.
,,Coule, vrať se do Firstentallu! Co tě to jen napadlo odejít!" slyším hlas, je mi tak povědomý. Ano, on mě přeci uklidňoval!
,,E-Eragone?" ptám se v nekonečném prostoru tmy a světla. Něco se vynořuje, objevuje ve stínu ničeho. Je to něco velkého, tvar je mi povědomý, známý. Podobný vídám přece každý den! Ale menší…Safira?
,,To nebylo rozumné odejít…" ozývá se ten jasný ženský tón.
,,Ale- Ale-" snažím se rozmluvit. Nepouštějí mě ke slovu!
,,Nesnaž se to rozmluvit! Nazírám a vidím, že nejsi tam, kde bys měl být!" ozval se hlas přímo za mnou. Otáčím se a-
,,Vrať se do Firstentallu…" opakuje to stejné pořád Eragon, kterého už matně vidím.
,,Ale-"
,,Nejsi doma! Vím, že nejsi doma! Vrať se tam a hned!" křičí, ale přesto potichu. Je rozzlobený, až cítím, že se třesu. Proč mě nenechají mluvit?
,,Eragone! Já ale-"
,,VRAŤ SE!" všechen dým se rozplynul, slyším akorát vzdálený zvuk budíku.

Coul se vymrštil z postele a cítil, že se opravdu třese a také, jak šíleně mu srdce buší. Jak to, že nevidí, kde je? Vždyť je ve Firstentallu! Utřel si zpocené čelo a pomalu dýchal, aby se uklidnil. Napadl ho plán, myšlenka, která ho hned uklidnila. Co když to byl obyčejný sen? Co když s ním nemluvil, ale to se mu zdálo samo od sebe? Mírně se usmál nad touhle myšlenkou a převléknul se, vzal na záda batoh a se Storkem prolezli otvorem do sklepa. Stork pohotově chňapl tlamou deku ve svém pelechu a vzal si ji s sebou, ale dělala mu problémy ji dotáhnout po schodech nahoru. Ale zvládnul to.
Dostali se pryč z domu, ze sklepa. Coul se zastavil a se zavřenýma očima vdechoval čerstvý vzduch. Potom pokoukl očkem po Storkovi, mrkl na něj a rozběhl se, co nejvíce mohl. Běžel jako s větrem o závod, akorát místo větru běžel se Storkem. Stork vystartoval a zpočátku běžel rychle, předběhl Coula a měl velký náskok, poté zpomaloval a Coul ho dobíhal. Dostávali se do houštin lesa a Coul se při rychlosti tak tak vyhýbal stromům. Stork byl v tomhle daleko obratnější a zase zrychloval. Najednou Coul na draka zpozorněl. Roztáhl svá křídla, vypadal tak ještě větší, a začal s nimi mezi stromy mávat. Na chvíli se vznesl, ale zase spadl. Poté zase, ale spadl. Takhle to zkoušel celou cestu k jednomu potůčku, u kterého Coul jako malý často vysedával. Byl však dost v lese a když tam byl prvně, podruhé a i potřetí, málem se ztratil.
Coul si opláchl tvář v nádherné čisté a svěží vodě, Stork k potůčku přišel a začal pít, dlouho pít. Po namáhavých pokusech vzlétnout byl vyčerpaný a tak stěží pomohl Coulovi postavit ten stan. Ale i tak mu sem tam přinesl kolík, nebo ho svou silou zadupal do země. Pak Coul pomocí dvou kamenů zakládal oheň, a málem ztratil trpělivost, když se mu ho nedařilo zapálit. Ale nakonec udělal, a tak si ohřál ruce zmrzlé vodou z potoka. Ještě byla tma a on byl unavený na to, aby byl vzhůru celý den, tak zalehl a spal, zatímco Stork hledal nějaké jídlo pro sebe, ale většinou to byly drobní hlodavci a také se snažil létat a zdokonaloval i svoje jiné dovednosti. Ani chvilku se nenudil.
Coulův spánek byl bezesný, za což byl velmi rád. Ráno se probudil do světla a slyšel zpěv různých ptáků, který tak zbožňoval. Ano, les je jeho nejoblíbenější místo. Ve zpěvu také slyšel šumění potoka a…
,,Storku!" křikl a vyběhl ven ze stanu tak rychle, že ho málem zbortil. Venku Stork lezl na strom, zachycoval se o jeho kůru pomocí drápů a když byl dostatečně vysoko na větvi, tak seskočil s divokým mácháním křídel, a snažil se létat. Udržel se ve vzduchu ale i tak dopadl na tvrdou zem a malinko vypískl.
,,Storku!" křikl žalostně Coul a utíkal za drakem, který se zvedal ze země a zklamaně se svěšenou hlavou se otáčel, aby pokračoval v trénování. Coul ho okamžitě chytl a zastavil, objímal a hladil místa, jako by je chtěl pofoukat, aby ho to nebolelo. Nemohl se takhle dívat, jak se jeho Stork ničí.
,,Storku, Storku. Ještě jsi moc malý. Uvidíš, že zanedlouho vyrosteš a budeš ten nejlepší letec, jakého jsem kdy znal!" uklidňoval ho Coul a hladil po drsných šupinách. Dráček smutně kňoural a Coul hned z toho věděl, že chce být velký a urostlý drak.
,,Všichni byly malý. Já byl malý a to jsem nerostl tak rychle jako ty! Po roce jsem se teprve naučil chodit, a co teprve mluvit! A navíc každý drak byl malý. I Safira."
Stork jen žalostně kňoural, ale bylo z toho poznat pochopení. Coul tak chvíli dřepěl a objímal Storka. Pak se zvedl a ještě chvíli se koukal na draka, který věšel zklamaně hlavu a promluvil: ,,Slib mi, že tohle ještě nebudeš zkoušet, hlavně ne když spím, nebo nejsem u tebe, nedávám pozor…Ještě aby se ti něco stalo," a objal Storka ještě pevněji. Tentokrát si mohl dovolit větší silou, protože za ty tři týdny vyrostl dost. Nemusel znova udělat oheň, protože v ohništi zbyly ještě nějaké ty žhavé zapálené uhlíky. Ohřál si jídlo, co mu Maria nabalila a poté vyndal luk a šíp, co si tajně s sebou vzal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama