E: CP 13.kapitola

22. ledna 2010 v 18:42 | Shiroa |  Eragon: Coulův příběh

,,Co tu děláš?" vyštěkl na něj a on uhnul a čekal, co se bude dít. Ticho.
,,No…Ehm…Že si…že si nevylezl z pokoje. Promiň…ale je to nádherné…" zakoktal Coul po delším tichu, ve kterém se každý díval do očí toho druhého a vzájemně si snažili číst myšlenky. Otočil se a odešel pokračovat ve vaření. Když už jídlo bylo skoro hotové, přišla Maria a chtěla se s Milenem vyměnit. Coul si tak pospíšil, aby ještě i on se najedl. Maria ho teda na pár minutek zaskočila a pak šel Milen pracovat. Maria se najedla, poodpočinula a šla do ložnice.
,,Ó můj bože!" křikla, ale mírně, dokonce ne rozzlobeně. Coul za ní utíkal podívat se, co se děje. Ona stála pořád na prahu dveří a obdivovala ten ještě nedokončený Milenův obraz letícího draka. Coul ji teda nechal o samotě, najedl se a utíkal do sklepa, kde předčítal zase Storkovi.
Tento týden, který nadcházel byl podobný. Maria pracovala a Milen maloval svoje obrazy. Jen on sám věděl, za jakým účelem. Za ten týden se nic nestalo, lidé žili v nevědomosti každodenním životem, pracovali, chovali zvěř. A Coul se Storkem? Trčeli v domě, četli, malovali, ale jenom nějaké čmáranice, koukali ven ze dveří sklepa, které každou noc se snažil Coul nějak zvětšit. Nedělal moc veliký hluk a za pár dní byly dveře dvakrát větší, že měl Stork volný průchod. Ale i tak dlouho nevydrží. Drak každou chvílí o něco povyrostl a Coula svírala myšlenka, že zanedlouho bude muset být někde mimo vesnici. Proč nemže říct, že tu stále je? Bál se vlastního otce? Proč? Vždyť jeho otec je oproti němu farmář. Coul byl ale slabý, bál se, to je vše. To, že byl ve skrytu přede všemi neznamená, že odešel z vesnice, vždyť tu pořád je, a někdy v noci se sám prochází a dívá se po změnách.

Od útěku uběhl měsíc a pár dnů, Stork už uměl dobře létat a Coula pořád tížily myšlenky. Když vařil, málem vždy něco spálil, nebo si popařil ruku. Když četl, jen mluvil, ale ani nevnímal, co se v dějinách děje, myšlenkami byl úplně pryč, pořád myslel, co se bude dít. Ano, měl veliký strach, bál se budoucnosti. Za nějakou dobu, když zase předčítal, pořád ze stejné knihy, protože nepochytil ani slovo, se stalo něco vážného.
,,…a tak Brom, Jezdec bez draka zabil Morzana, Křivopřísežníka a vzal mu jeho meč, Zar´roc.…" četl, ale jako vždy byl myšlenkami někde jinde. V té době ucítil jakési narušení jeho mysli, dloubnutí, které nebylo ani moc příjemné. Cítil, že jeho mysl už není uzavřená, nemá vůbec soukromí. Sice tento pocit ve své hlavě cítil čím dál tím silnější, tentokrát byl vynervovaný a škubl sebou.
Neboj se, slyšel ve své mysli hlas, který nikdy neslyšel. Nepatřil ženě, byl mužský, ale také nepatřil Eragonovi, Milenovi, Armandovi nebo jeho otci Dmorovi. Byl to úplně jiný hlas, který na první pohled zněl jako lidský, ale tenhle byl jiný, Coul si nedokázal představit nějakého člověka, který by takový hlas mohl mít. Byl jemný, ale hrubý, vyšší, ale zároveň nízký.
Nesmíš se bát, ozvalo se znovu v jeho vědomí. Měl hrozný pocit, že má nechráněné vědomí, že mu tam někdo nahlíží.
Jsem tu s tebou, uklidňoval ho hlas a Coul se párkrát nadechl. Tušil, co se děje. A navíc to uklidňování mu dodávalo pocit bezpečí.
,,Storku?" řekl, ale nahlas a podíval se na Storka, který ležel schoulený u jeho noh. Neležel, nespal, měl natáhlý krk a koukal na Coula, přitom mrkl a bylo vidět v jeho očích laskavost, úsměv.
Ano, jsem to já, zase se mu ozvalo v hlavě a Stork otřel svou hlavu o Coulovi nohy.
Storku, Storku…Jak to, že tak…dobře mluvíš? už si pomyslel v hlavě Coul a usmál se, jak mu v hlavě rozezněla odpověď. Stork se zasmál, ale znělo to jako bručení.
To to předčítání, usmál se zase a pobručel. Coul se k drakovi vrhl a objal ho.
To, je to divné.
Ano, ale ani nevíš jak dlouho jsem na tohle čekal a čerpal síly.
Teď budeme spolu mluvit kdykoli…
Ano…
Coul si vzdychl, radostí i zármutkem. Radost, že může komunikovat se svým drakem. Bylo to zvláštní, příjemné i nepříjemné, vzpomněl si na Eragona. On to považuje za samozřejmost. Coul se pousmál, musí si zvyknout. A cítil zármutek nad tím, že teď je jeho drak už zase o něco starší. Před chvílí se mu narodil, viděl ho jak se pokouší vstát, jakou radost z něho měl, když si ulovil kořist. Ale co teď?
Neboj se, musíme jenom čekat.
Ale čekání mi nepomůže.
Coula zaplavil zvláštní pocit, který však nebyl od něho. Cítil, že si protahuje křídla, které měl dlouhou dobu zmuchlané. Cítil, že se musí udržet na nohou, ale přitom seděl a rozhlížel se kolem sebe, co to může být. Také v duchu viděl obrázky, byli to lidé z Firstentallu. A také tam bylo něco velkého a modrého, s nádherným velkým okem. Safira. Poté otočil hlavu, ale ne doopravdy, v duchu a našel tak za ním Eragona, jak se usmívá ale také dává pozor na jakýkoliv Storkův pohyb. Pak zase obrátil hlavu vpřed a viděl sám sebe, jak se také usmívá, ale tváří se částečně šokovaně. Jeho černé vlasy mu zase trčí ze všelijakých částí hlavy a oči září dojatostí. A ještě k tomu mezi ostatními lidmi se nějak zvláštně odlišoval.
Co…co to je?
Místo odpovědi se mu vybavily jiné obrazy a pocity. Cítil chuť čerstvého a syrového masa, viděl sklep, první pocity, jeho vlastní hlas, jak mu předčítá básně, výlet do lesa, zklamání z toho, jak je ještě malý.
Coul se uchichtl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama