P.A. - 15. Ve znamení touhy

22. ledna 2010 v 19:02 | Shiroa |  Poslední Anděl

Tuto kapitolu dám celou pod perex, aneb do celého článku. Proč? Přečtěte si to, ale nemějte mě za nějakou...nebudu psát co. Všachna celičká inspirace je z telenovel, takže sláva argentině, a také americkým filmům (aneb jenom to, to a to...jsou o něčem jiném americké filmy? možná...)...

15. Ve znamení touhy

Samuel sklouzl dlaněmi po Agrianiný tváři k bradě a jemně ji za ni chytl. Ona ani nevzlykla. Pak se k ní přiblížil a jemně přitiskl svoje rty na její. Ona mu to oplatila, pak se ale mírně a zmateně odtrhla a znovu se zadívala hluboko do smaragdových očí. Viděla v nich to, co sama cítila. Pak Samuela objala a začala, stejně jako on, vášnivě líbat. Jejich ruce klouzali po zádech toho druhého, neodpojili se od sebe. Museli sice dávat pozor na křídla, ale to nebyl problém. Nechali je zarůst. Dívka nahmatala spodek jeho trika a zvedla ho nahoru, museli se odpojit, aby ho vysvlékla, a zase se vášnivě líbaly. Jejich polibky byly plné lásky a všeho, co je spojovalo.
Samuel zase nahmatal dívčino triko a natáhl ho nahoru, dívka zvedla ruce, aby šlo lépe pryč. Samuel se nad Agrianu naklonil a ona se ohnula, už neseděli v křesle pro jednoho, ale na kraji světelné postele. Agriana na chvíli přestala líbat a hladila Samuelovu dokonale vypracovanou hladkou hruď. Pak ho ale zase začala líbat. On ji opatrně sundal kraťásky a ona jeho tříčtvrťáky. Pak jí Samuel, aniž by se přestali líbat, odepnul podprsenku. Pomalu a opatrně sundal její kalhotky a svoje trenky.
Agriana jen vnímala tu krásu, rozkoš, jak byli spojení, jak do ní vnikal a uvědomila si, že Samuela miluje víc, než vlastní život. Tohle jejich ulítnutí bylo založeno na lásce, která je spojovala, na trápení, které oba dva měli společné, na všem. Se zavřenýma očima vnímala jeho pohyby a líbala jeho krk. V téhle chvíli nemyslela na nic jiného, než na něj, na jeho tělo, na jeho příjemné pohyby plné vzrušení, na jeho zelené oči, tvář.
,,Miluju tě," zašeptala mu do ucha a dál ho při tom vroucně objímala. On na chvíli přestal, sklonil se k ní a zašeptal jí odpověď.
,,Já tebe také."
Po všem, když se oblékly, měla Agriana na tváři laskavý úsměv. Nechala zase objevit křídla a přitulila se k Samuelovi. Ten ji objal a políbil, pak se však odtrhl a připravil se na cvičení, které mu Agriana přichystá. Začal výcvik, při kterém se pořád a pořád lepšil, až Agriana došla k závěru, že není třeba dál cvičit. Vrátili se k diskutujícímu kroužku, aneb Tenúr a Agoaro se dohadovali o tom, jak funguje bouřka. Jestli ji doopravdy řídí Bůh, když právě dokázal existenci Andělů, nebo je to podle teorie, kterou se řídí lidé. Nebo ji řídí Bůh, ale maskuje to tou teorií. Agriana promluvila.
,,Ehm, myslím, že bychom se mohli dát do pátrání."
Tenúr jenom přikývl, protože byl právě osvobozen od Američana, který věří jenom v televizi a hamburgery.
,,Kde by mohla být skryta nádoba z Laovského porcelánu? Já bych nejdříve pomohla lidem od návyku, než zaútočím na Imara. A proto potřebujeme ten porcelán. Takže. Kdeže je Laovsko nebo jak?"
Nastala chvíle ticha. Nikdo skoro ani nedýchal, Strážci měli zavřené oči a hledali odpovědi. Tenúr oči otevřel jako první a zkušenější.
,,Nevím o ničem, jako je Laovsko, ale našel jsem hluboko v lidských dějinách Petra a Ondřeje z Laova. Vztahuje se to s Mezopotamskými dějinami. Lidé sice o nich nic neví, ale můj zdroj ano."
Agriana nedočkavá rychle přerušila Tenúrovu odmlku.
,,Tak co?"
,,Byli to bratři, obchodníci, obchodovali s keramikou a vše z hlíny…hrnce, číše, misky, vázy…dařilo se jim výborně, lidé jejich výrobkům-"
,,říkali Laovský porcelán…že?" dořekla za něj, protože jí to došlo. Tenúr kývl. Agriana položila tvář do dlaní a přemýšlela, co by potřebovali vědět.
,,Kdy přibližně žili?" zeptala se, ale pořád držela tvář ve dlaních a vlasy jí dělaly oponu, přes kterou nikdo neviděl její výraz.
,,V období Mezopotámie, asi 1600 př.n.l."
,,Och," vydechla a zavrtěla hlavou. Přemýšlela, co by mohli udělat. Navštívit všechna muzea, různé trezory? Zvedla hlavu a dál přemýšlela. Kolem ní bylo ticho, nikdo ani nevydal hlásku, aby ji nevyrušil. Na ní přece závisel osud celé planety.
,,Takže…" zamyslela se, potřebovala nějaký ten plán. ,,Půjdeme hledat různé Mezopotamské muzea, když po cestě ucítíte něco, jako budoucího Anděla, přeneste ho do Svitu a nechtě ho tam…Bohužel to jinak nejde. Strážci by měli cítit, kde jsou, tak se taky tady přenesou. Teda si myslím. Nerozdělujte se, dávejte veliký pozor, musíme doufat, že tam nebudou obyčejné repliky, ale originály. A když už, tak zkuste, ale nerozdělujte se, najít trezor a vniknout tam. Pozor na Achary, Zkuste se jim vyhýbat, ale bojům se nedá předcházet. Kdybychom nebojovali a nechali je jít, vykecali by, kde jsme a to by byl teprve malér. Jakmile najdete nějakou nádobu…cibule. Musíme se po cestě stavit pro cibule a až najdete nějakou tu nádobu, brečte. Jestli stříbro zůstane tekuté a neuschne hned jak vždy, Agoaro, ty víš jak komunikovat na dálku, vysvětli mu to po cestě. Nezdá se vám něco? Ptejte se," řekla plán a v duchu si ho opakovala, jestli něco zapomněla říct. Nastalo ticho, ve kterém ostatní jen vrtěli hlavou. Usmála se a připravila na přenos ze Svitu na Zem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama