P.A. - 27. Ve věži

22. ledna 2010 v 19:11 | Shiroa |  Poslední Anděl

27. Ve věži
Celý den poté nacvičovala, sama, Tenúr zatím rozmlouval ostatním všechny pokusy se s Agrianou zkontaktovat. Merea seděla odděleně od jiných při svému Strážci a nepromluvila s nikým ani slovo. Přemýšlela nad tím, k čemu se její kamarádka chystá. A to je mladší než ona sama. Ale silnější. I kdyby nečekala dítě, či neměla žádné pírko dodávající energii, byla by hodně silná, že by mohla odklonit i přes tři střely. To si myslela. Když strážila takové tajemství, cítila se ohrožená, že by ho mohla jednoduše prozradit. Proto radši s nikým nemluvila, aby toho neřekla moc.
Agriana odpočívala po náročném cviku. Věděla, že to nesmí přehánět. Přichystala si plán, že k Imarovi přijde po východu slunce na Londýn. Ale tušila, že on bude na druhé straně planety, kde vládne noc. Musela se s tím smířit. Pomalu dýchala, poprvé za život se jí zmocnil pocit, jenž nebyl čistý strach. Byla to směs strachu, silného strachu, napnutí, očekávání i mírné radosti z toho, že uvidí Imarovu tvář při jeho umírání.
Znova se pustila do výcviku přemetů, skoků, různých úhybů, když se jí nepodaří jednoduše mávnout rukou. Musí být na vše připravená. Poprvé za pár hodin jí navštívil Tenúr. Vlasy měl volně rozpuštěné, tady ve Svitu není takové horko jako na zemi.
,,Agriano…" lehce šeptl, ale tušil, že to neslyšela. Znovu její jméno zopakoval, ale Agriana právě cvičila cviky, že nic neslyšela.
,,Briss…" oslovil jí jménem, který dívka neslyšela mnoho týdnů. Zarazila se a pohlédla na Tenúra. S tímhle jménem se jí vybavilo vše, na co po tak dlouhé době zapomněla. Vzpomněla si na svou rodinu, denní pořádek, učení ve škole a mnoho dalšího, lidského. Docela jí scházel ten jednoduchý život, ale s ním by nepoznala naději, dobrodružství a jiné věci.

,,Nepokoušej se mi to rozmluvit…" varovala ho, ale její hlas byl jemný, bylo v něm poznat mnoho z jejích pocitů.
,,Ne, chtěl jsem ti jenom popřát štěstí…" špitl a otočil se, odešel.
,,Děkuji!" zavolala na něj z dálky a cítila, že je ten správný čas na přechod na zemi. Zavřela oči a hned se bílo kolem ní rozplynulo.
Málem se lekla toho, co ucítila. Byly to dva úplně rozdílné pocity. První byl nádherný, nadlehčený, uvolňující, doplnil Adrianu další energií, kterou potřebovala. Matod odvedl fakt dobrou práci. Lidé se radovali a vzpamatovávaly z šoku omamných látek. Ale bylo tu ještě něco, Acharové. Bylo jich tu mnoho, více než dvacet i třicet, jako by neshromáždily z celé Velké Británie. Agriana se pomodlila, aby se k nim nepřidaly Acharové z celé Evropy. To by byl teprve průser. Snesla se dolů a snažila vsáknout co nejvíce té pozitivní energie, dokud měla šanci.
Letěla nad ulicemi Londýnem, zastavila se u Big Bena a sedla si na šikmou střechu věži. Pozorovala celý Londýn a snažila se ho uchovat do paměti. Co když ho už nikdy neuvidí? Co když neuvidí nikdy celou planetu? Smířila se s nadcházejícím osudem a jakoby ji neznámá síla přitahovala do středu té negativity. Pomalu se dostala dolů na most Westminster Bridge. Tam chvíli čekala, párkrát se nadechla a pokračovala za tou sílou.
Letěla neohroženě nad řekou Temže až k slavnému Tower bridge, kde se snesla na silnici. Odtud vše pocházelo, tady na ni vyčkávali. Povzdychla si a vešla do nádherné věže, kterou zná jen ze starých filmů. Uvnitř to bylo divné, působilo to velice depresivně, uzavřeně. Dole bylo sice docela hezky, ale jak Agriana vystoupila po schodech s typickým dřevěným zábradlím, zahlédla nad sebou samé trámy a železné tyče. Porozhlížela se kolem, odolávala malému nutkání stlačit si hlavu, bylo tu tolik negativní energie, že její hlava chtěla vybouchnout. Šla po schodech více nahoru. Pořád byly vidět staré cihlové zdi, železné s ozdůbkami ukované ploty a schody, ale jak šla nahoru, přes trámy zahlédla jen nejistě nějaké věci. Měla pocit, že uviděla točité schodiště. Přiblížila se k němu a vystoupila nahoru, kde už byly jenom samé trámy, nic víc, až na Achary stojící na nich.
Bylo jich tu mnoho, každý se pohrdavě usmíval a odfrkával si. Ale nikdo neútočil, nechtěl zasahovat do boje jenom mezi Agrianou a Imarem. To je jejich boj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama