Sami se strachem

22. ledna 2010 v 17:17 | Shiroa |  Jednorázovky
Tohle je napsané podle skutečné události....ale moc jsme se soustředila na děj, než na pocity...sry za to. Nicméně to bylo hrozné, konečně vím, co to znamená "ukládat v žaludku"

Je kolem jedenácti hodin večer. Pětičlenná rodina se vrací autem z návštěv po cestě vesnicemi a hustou mlhou domů. Nejsou vidět hvězdy. Jakpak by byly, v tomhle počasí, v téhle době. Přijíždí k domku a parkuje před vstupní brankou dvoru. Pomalu vystupují těšící se, že zalehnou do vyhřátého pokoje a peřin, kde konečně ulehnou a vyspí se po tom honu - svatba, únava. Nejmladší dívka přistupuje ke dveřím skleněné verandy a tahá za kliku.
Nic.
Nejde otevřít. Je zamčeno.
Obchází tedy zpět k rodině, zatímco starší dívka se svým přítelem jdou ke dveřím a pokoušejí se o to, co zkoušela ta předtím. Zatím vzkazuje zprávu: Zamčeno.
Rodina se rozděluje a sice nejdříve jemně klepe na skleněné dveře. Další na venčí zatáhlé rolety od místnosti, kde se spí. Ale nic. Klepe se, silněji a silněji, v nepravidelných intervalech nepravidelnou silou, ale nic nepomáhá. Pouliční lampy zhasly.
Po pěti minutách se pokouší zvednout kousek rolet a zjišťují, že se tam nesvítí. Jenom na chodbě - jedinké chodbičce s odbočkou do druhého obývacího pokoje, koupelny a bývalé kuchyně.
Ubíhá deset minut. Nikdo nevnímá čas, jenom to, že nikdo neotevírá, nikdo se neozývá. Nejmladší pomalu zachvacuje strach z představ, co se tak může dít, až se dostanou dovnitř. Ale nebyla na tom tak špatně, věřila, a víra je záhadná věc, že děda usnul a babička je v koupelně. Její starší sestra ale už i mluvila nahlas o svých myšlenkách. O tom, že děda, který se věčně opíjí a nejenom nadává, ale i bije, něco babičce udělal.
Uběhlo snad patnáct minut? Možná víc, možná míň. Vytahují se mobily a volá se, nejdříve tetě. Nic. Další nic. Nikdo nezvedá. Chtělo se zavolat i jejímu manželovi, ale chybělo číslo. Tak se rozhodlo. Rodina nasedá do auta a odjíždí tetu bydlící ve stejné vesnici jak babička navštívit.
Zastavilo se u baráku, táta vystupuje. Nejmladší se malilinko třese, ale obhajuje svůj předmět nynější víry. Přítel starší vtípkuje. Ale do vtipu není.
Přichází táta a říká, že je ticho. Však se vrací i s matkou, aby zaklepali. V autě je jakási podivná atmosféra, i když se mluví. Po nějaké době přichází rodiče a odjíždí zpět k domu babičky. Ještě když všichni seděli v autě, zavolali jiné tetě, ta však o pobytu babičky nevěděla, ale nabídla jim nocleh.
Všichni vystupují. Stále klepají, bouchají jako nikdy. Nedá se nijak dostat dovnitř, klíč je v zámku. Panuje tu špatný, strašidelný pocit. Chystají se odejít jinam na přespání, ale nevzdávají se, protože ten strach nepřestává, a potřebují vědět, co se stalo, či co děda provedl.
Zázrak. Zasvítilo se. Konečně někdo přichází dolů. Děda. Je to jak kdyby spadl všem kámen ze srdce, všechno špatné, co se hromadilo na dně žaludku se rozplynulo.
Naštěstí se nic nestalo, ale ty pocity, ten strach, ten pocit v břiše co se rozestupoval do celého těla, všechny představy, které zaplavily mysl…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama