V nejtajnějším snu

22. ledna 2010 v 17:15 | Shiroa |  Jednorázovky
Jako každý den jdu spát. Mám soustu nadějí, nesplněných snů, fantazii, jež nemá konce. Je letní večer, venku převládá vzduch okolo dvaceti dvou stupňů celsia. Z tohoto důvodu si otevírám okno, ani tento den nebyl výjimkou. Snad si komáři nenajdou do mého pokoje cestu, to bych vážně nechtěla. Poštípají celý obličej, ale jiné části těla jsou nedotčené. V roztomilém fialkovém pyžamu naposledy vyhlídnu z okna, abych se nadýchala čerstvého městského vzduchu. Krása. Až poté se zasněným pohledem zalehnu pod tenkou deku z příjemného materiálu, a zavřu oči.
Nevím z jakého důvodu, snad ani netoužím vědět, proč mě pronásleduje ten tajemný muž. No, muž...to by se říct nemohlo, ale kluk mi příjde moc dětský. Černé zpihlé vlasy přepadající přes obličej, tajemné tmavěmedové oči, ty hladké rysy jeho tváře, jemně špičatého nosu, úzkých rtů, bezchybně oholená tvář...jako by mu ani vousy nikdy nenarostly, jakoby nevěděl, ža něco takového existuje.
Otevřu oči. Nedalo se to vydržet - ten jeho pohled, toužící, přemýšlivý, krásný upřímný úsměv, však něco krycí...Dívám se po mém pokoji zahaleným tmou. Dokážu rozeznat jen nejbližší předměty, ostatní ne, jelikož mé rolety jsou zatáhlé. Párkrát zamrkám, moje oči se klíží. Nedokážu vydržet vzůru celou noc. Kdo by to dokázal, když druhý den má před sebou střední školu?
A zase. Ten chlap, jehož jsem zahlédla venku s kamarády, mě nedá ani chvíli odpočinku. Proč jsem s ním prohodila těch pár nebezpečných slůvek? Proč? Proč mě omámil ten zářivý měsíc, o kterém jsme se bavili? A proč ho mám stále na očích? Jeho pohled? Jeho rty? Co skrývají?

Udělal ke mě krok, jeho dokonalá postava oblečená v černé moderní mikině a tmavých riflích se pohnula. Ne.
Otevřela jsem znovu oči, s částečně bdělým vědomím. moje oči se automaticky zavírali, jen moje chabá vůle je dokázala donutit znou se otevřít, a znovu, a znovu a-
Nechoď ke mě!
Snažím se ze sebe dostat nějaké varování, marně. Kráčí ke mě, blíží se, jeho ruka se zvedá, a i když doufám, že ji sklopí, vím, že se to nestane. V okamžiku je jeho tvář u mé, jeho oči nebezpečně blízko, přímo propalují svůj cíl pohledu. Usmívá se, ale tohle je zvláštní úsměv. Až teď si uvědomuji černé pozadí, tmu kolem sebe, bojím se, ale co mě uklidňuje? On, nebo zářivý úplněk, na který jsem se dnes s ním dívala? Jeho ruka mi přejíždí po tváři, ale byla jsem zmatená. Bylo to jen ve snu, či i v skutečnosti? Ráda bych si to zjistila, ale mé vědomí bylo plně ponořeno ve snu. Možná to byl sen, ale to cítění...opravdové. Jemná, ale chladná pokožka jeho dlaně mi přejela po krku. Na okamžik mě napadlo, že to je vítr, obyčejný vítr z otevřeného okna. Je přeci chladivý a příjemný, ne? Ale nějaký hlásek v mé hlavě tuto myšlenku vyhnal, a plně jsem se věovala jeho dotykům po tváři, po krku, jak se jeho ruce letmo dotkly mých zad, a poté mě obejmul...
Co se děje? Co se stalo dál? Jeho tvář mi zmizela před očima, a já si ani nedokázala představit, jak vlastně vypadá, jaký byly ty pocity...Nic, vůbec nic. Moje vědomí nabívá síly, až se probudím.
Všude je tma. Vůbec se necítím nijak unavená, tak vstávám a procházím se po bytě. Nezakopla jsem o jedinou věc. Zázrakem. Přešla jsem do kuchyně a pohlédla z okna, kde se tmavé nebe jemně zbarvovalo do světlejšího odstínu. Je kolem čtvrté až páté hodiny, a já bych mohla ještě chvíli spát. Neokážu však. Asi se nachystám, a poté zapnu počítač, ten mi ubere času dost. Moje rozhodnutí mě dovází k zrcadlu. Nahmatám na poličce můj hřeben, na první pokus je v mé ruce, a přejíždím si po vlasech.
Je tma...v duchu jsem si pošeptala a nahmatala zapínač světla, jež nařídil žárovce, aby začala svítit. Ani jsem nevěděla, proč mě světlo ostře bodlo do hlavy, že jsem se musela skrčit, Po chvíli zvyknutí jsem se narovnala a přehodila vlasy na jedno rameno. Div nevyjeknu. Mé oči nejsou, jak by měli být. A na krku mám dvě jizvy od dírek.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama