Březen 2010

NV - 29. Verdikt

29. března 2010 v 18:00 | Shiroa |  Nebezpečné vidiny

29. Verdikt
"Co- Co- Co-" máma nebyla schopna slova. Úplně jsem viděla, jak jí zrzavé vlasy stojí ze všeho na hlavě. Její dcera se po týdnu objevila doma, v pořádku, celá špinavá a s dvěma podivně vypadajícíma chlápkama. Mě by z toho přeskočilo, mamka si ale vede dobře.
"Ahoj mami," pozdravila jsem ji jakoby nic. Zamračeně se na mě podívala, až poté přiběhla a objala mě.
"Ach, holčičko, ani nevíš, jak se mi stýskalo…Kdes proboha byla?! A proč jsi tak zaprasená? A kdo jsou ti….?" začala hystericky křičet do mého ucha. S povzdychem jsem si ji od sebe odtáhla a snažila se přijít na slova, co by vše vysvětlovala. Black mě zachránil.
"Já jsem Black, těší mě," a podával mámě s úsměvem ruku. Chtěla jsem se praštit do hlavy. Black a jeho výzor, ještě k tomu úsměv a snažení o přátelské chování…nedivím se, že podávala ruku mírně vyděšeně a odpuzujíc. Pak se představil Alex. Díky nim jsme měla trošku více času na vymyšlení aspoň z poloviny věrohodné lži.
"Mami, odjela jsem na chatu," vychrstla jsem se sebe a vymýšlela další informace, se kterými ji seznámím.

Ti - 16. Bojové cvičení může začít

28. března 2010 v 8:00 | Shiroa |  Tajemství intrik
Sice se v této povídce naskytly boje už dříve, teď znova začnou a budou velmi časté, proto chci upozornit na to, že vám možná příjde, že jouninové bojují jak geninové a naopak, aneb já, která se se svým mentálním věkem nemůže přizpůsobit starším lidem, ještě abych se vžila do starého ninji nebo myslela na několik kroků dopředu. Proto se předem omlouvám za následující směť nechápavě popsaných, obsahem nechápavých a nevysvětlitelných úkazů s titulkem Boje ninjů v Tajemství intrik napsané Shiroou. A tyhle naivní a lehce prokouknutelné souboje se budou vyskytovat nejpíš do konce povídky, jak to vidím:-D
16. Bojové cvičení může začít
Klop klop
"Dále!" zvolal Hatake Obito Raigi a přerušil tak tvoření pečetí, natož pohlédl na otevírající se dveře. V nich stál Yamato, bylo vidět, že přítomnost krásných žen na něj začíná působit. Jeho černé do výšky rozevřené oči byly mírně zavřenější, což se nestává, a samotný pohled nepřítomný.
"Nejspíš něco vypil…" zvažoval Raigi nahlas, ale pro jeho smůlu už u něj klečel kapitán se svou strašidelnou maskou. Raigi hned zacouval, tím i nenápadně uzavřel svitek a skryl ho za záda.
"Jdi na stráž," řekl a usmál se Tenzou, pak opustil bez ohledu místnost a zanechal tak znechuceného genina vyrovnávat se se svým osudem, že nebude mít nejspíš chvilku klidu pro sebe.
"No jo, no jo!" převrátil šedýma očima Raigi a svitek vložil do batohu, úplně na spodek. Nejraději by ho vzal s sebou, ztrácí důvěru v okolí, ale když má přijít Dashimo, nemá se čeho bát. Věřil v něj.
"Yosh!" vyskočil na nohy, uhladil si rozcuchané vlasy, pohladil hladkou tvář a vyrovnal přehyby na masce, prohlédl si ještě světlejší kraťase, jestli nejsou špinavé, co když se čokoláda v jeho batohu rozpustila? Ne, byl čistí, jako nepopsaný papír. I když papír je bílý, a on svým chováním a vzhledem připomíná spíš nepošpiněný toaleťák. Je srolovaný, motá se, stejně jako jeho humor funguje na principu motajícího se opilce. A většinou je šedý s hrbolatým povrchem, jako jeho vlasy, jež si stojí jak chtějí, alespoň je jejich osa nakloněna na jednou, a to jeho levou stranu.

NV - 28. Otevření brány

24. března 2010 v 18:00 | Shiroa |  Nebezpečné vidiny

28. Otevření brány
Jdeme už dalších pár hodin. Nohy mě bolí, ten spánek mi nijak nepomohl. Cítila jsem, jak se mi tvoří puchýře. Tohle už nejde. Navíc, nemohu nic dělat. S chůzí je moje mysl osvobozená, a já tak můžu přemýšlet. Jenže nemám o ničem. Teda až na jednu zásadní věc, věc typu ukládající se v žaludku.
Čím víc jsem o té určité věci přemýšlela, tím více se mi jevila jasněji a nebezpečněji, plná hrozby. Měla jsem už skoro jasno, a výsledek za moc nestál. Bála jsem se výsledku. Ale nedalo mi to. Promluvila jsem kvůli ověření faktů na Yamian.
"Oni už nepotřebují bránu, že ne?" nadhodila jsem z ničeho nic. Ona se otočila, její stříbrné vlasy se zaleskly v tenoučkém paprsku jež prosvítal skrze listí, a chvíli mlčela, než odpověděla.
"Ne," hlesla upřímně.
"Oni mě chtějí zabít, že?" tohle už nebylo nadhození. Tohle bylo procítěné špitnutí. Yamian smutně kývla a já vzdychla. Jasně. Už nepotřebují mě, jako ovladač brány, když už vědí jak se sem dostat. Když mě dostanou, buď brány úplně otevřou, ale nebude vadit, když mne zabijí. Podle situace. A schyluje se k té druhé. Nevědomky jsem zrychlila, se mnou celá skupina. Utíkala jsem před blížící se budoucností. Střet je ale nevyhnutelný. Je jen otázkou času, kdy nastane.

Ti - 15. U věčně kvetoucích sakur

23. března 2010 v 15:00 | Shiroa |  Tajemství intrik

15. U věčně kvetoucích sakur
Do večera byla chůze tichá. Nikdo ani z dívek nepromluvil. Zvláštní, ale ne k udivení. Jejich zrada a to, co provedli, bylo hanebné. Holub byl rychlejší než celá skupinka, stačil přiletět k Hokagemu, dát mu čas na odpověď a přiletět zpět. Yamato se nedivil. Kvůli třem panikou ovládnutým slečinkám, kterým záleží více na krásných nepoškozených kimonech, na zlatě a nepolámaných nehtech, než na životech jejich ochránců, postupovali velmi pomalu, a ještě k tomu v zprávě bylo napsané, že je musí doprovázet a zůstat u nich ještě týden a chránit jejich bezpečí. Tahle zpráva geniny "potěšila".
Nastal večer, do očí bodalo to silné oranžové světlo, jenž naštěstí sláblo. Podle toho které štěstí je myšleno. Ve tmě se hůře poznají nepřátele, i když bude větší ticho a je nastraženo mnoho pastí. Ženy v teplých spacácích usínaly, Raigi a Dashimo měli hlídku. Nepromluvili spolu, ani jedenkrát. Dashimo ze své hrdosti a nadřazenosti, jeho názoru oznamujíc "Já to říkal!" Tyhle vlastnosti jsou stejně jako bělavé nafialovělé oči děděné generace po generace v klanu Hyuuga.
Raigi nemluvil ze svého soustředění. Každou volnou chvilku věnoval buď cviku, který musel omezit aby neublížil lidem v jeho blízkosti, nebo úpěnlivému přemýšlení, co se tak asi mohlo stát? Co se děje? A co se stane? Jsou-li jeho teorie správné, dá se tomu zabránit?

NV - 27. Pohotovost, nebezpečí!

19. března 2010 v 18:00 | Shiroa |  Nebezpečné vidiny

27. Pohotovost, nebezpečí!
Yamian blesknutím pohlédla na ruku, pod namodralým rukávem se schovával nějaký přístroj, jako hodinky s displejem velkým pro průměrný dotykový mobil. Už jsem ho párkrát viděla, ale teď displej blikal z červené barvy na modrou a obráceně. Hypnotizovalo mě to a zároveň nahánělo hrůzu.
Prstem druhé ruky párkrát poklepala na přístroj, hned na to se spustilo šumění, křik, alarmující houkání. A také hlas, známý, vyděšený, patřící hlavnímu veliteli, děsícímu a červenovlasému Sendairovi.
"Ya-Yamian, ležím v nemocnici, konečně jsem se po třech hodinách probral. Nemohl jsem vám nic oznámit dříve, zjistili by kde jste a měli by tak výhodu a protože na nás přímo zaútočili a dopadl jsem takto. Podle všeho mají někde tábor, kde je i jejich velitel, postupně přibývají i normální lidé, ženy a děti, připravují se na to, že naši dimenzi ovládnou. Poté co nás porazili, zjistili, že to byla jen léčka a pomocí jejich nejlepšího stopaře vás vyhledávají. Jsou rychlí a mají i po boji výdrž. Yamian, utečte! Hned!"
Yamian hned vyskočila na nohy, já také, sbalujíc spacáky a jiné věci. Ostatní také na nohách, hasí oheň zakrývají stopy po nás.

Ti - 14. Překvapení z Vesnice skryté v kamení

18. března 2010 v 14:18 | Shiroa |  Tajemství intrik

14. Překvapení z Vesnice skryté v kamení
Zatímco Raigi přišel s rychlou a účinnou strategií, Dashimo a Aliko na tom byly jinak. Muž odvrhl s nijakou námahou všechny kunaie a padal na plachtu vozu. Dashimo na budoucí místo jeho dopadu vyskočil a nahodil bojovou pozici. Musel vyčkávat. Vše bylo rychlé, a zároveň zpomalené. Padající muž se přibližoval, Dashimo připravoval. Nahromadil chakru po celém těle, do každého otvoru. Když mělo dojít ke střetu, zatočil se a zvolal: "Kaiten!"
Modrá energie svojí odstředivou sílou měla odhodit nepřítele daleko od sebe, ale nestalo se tak. Ten silný větrový štít rychle se točící chakru rozsekal a nemělo to na něj žádný dopad. Stáli naproti sobě. Malý chlapec génius a zkušený ninja z Kamenné. Aliko využila momentu překvapení, vyskočila a na protivníka naházela kunaie a shurikeny. Bohužel ten štít byl všude, zbraně se otočili proti dívce a i když se snažila uhnou, nejednou ji něco poškrábalo. Zakřičela.
Že by nějaké Kekkei genkai? Dashimo využil více chakry v byakuganu, aby se mohl více soustředit na to, jak dokáže tohle udělat. Podle proudu soupeřovy chakry by to bylo možné. Nebo je to spíše nějaká technika, kterou se můžou naučit jenom lidé z určitého klanu, ale i jiní, avšak jim půjde jen velice těžce. Teď je ale důležité, jak tohle zastavit.

Zajímavé....(mé sci-fi se vyplňuje:-D)

15. března 2010 v 21:50 | Shiroa |  Moje osobnost
Omj, jakoby už dneska nebylo dost potrhlých článků, né, ono musí být více....ale když člověk jako já neodolá, není se čemu divit.
Tenhle text pochází z Novinky.cz, aneb seznam.cz....

Pod ledem u Antarktidy našli překvapení vědci život

Vědci z NASA objevili tvora podobného garnátovi téměř 200 metrů pod ledem v antarktickém šelfu. V podobně nehostinných podmínkách přitom podle předpokladů neměly žít žádné složitější organismy, nanejvýš několik mikrobů. Objev tak dává naději, že by mohl existovat život i pod ledovou krustou zmrzlého Jupiterova měsíce Europy, uvedla v pondělí agentura AP.

"Vycházeli jsme z předpokladu, že tam nic není," řekl Robert Bindschadler z NASA. "Byl tam garnát, kterého byste s chutí našli na talíři," dodal.
Vědci vyvrtali dvaceticentimetrový otvor v ledu u antarktického pobřeží, asi 20 kilometrů od otevřeného moře. Jejich kamera potom během tří minut pod hladinou zaznamenala asi osm centimetrů dlouhého tvora podobného garnátovi a kus chapadla, které patří medúze.
"Je to poprvé, co jsme objevili tak vyspělý život pod ledem," komentoval objev britský mikrobiolog Cynan Ellis-Evans. Podle něj je ale možné, že oba tvorové zachycení na kameře do oblasti náhodně připluli a nežijí v ní dlouhodobě.
Bioložka Stacy Kimová, která se na výzkumu podílela, ale nevěří, že objev života byla náhoda. Podle ní je velmi nepravděpodobné, že by se náhodně při vrtu pod led podařilo tak daleko od otevřeného moře objevit hned dva mořské tvory.
Vědci se nyní zabývají otázkou, čím se tvorové žijící v mrazivém oceánu pod ledem, kam vůbec neproniká sluneční světlo, živí. Objev podle nich povede k přehodnocení toho, co lidé vědí o životě v obzvlášť nehostinných podmínkách.

Hned podle toho názvu...víte o tom, že jsem si hned okamžitě vzpomněla na můj starý nápad aneb Záhada jezera Vostok? O tom, že se najdou živé organismy v té příšerné zimě na Antarktidě? .....:-D :-D :-D Jsem géniuska, lidi:-D :-D :-D :-D

Kofoláček Shirogane a něco pro zasmátí

15. března 2010 v 16:48 | Shiroa |  Traditional Art
Heh....no, eh....a ještě jedno eh:-D
Obsah:
Kofoláček Shirogane
Pro zasmátí (portrét spolužáka ze 4.třídy...)

NV - 26. Prolitá polévka

14. března 2010 v 18:00 | Shiroa |  Nebezpečné vidiny

26. Prolitá polévka
V téhle pro mě nic neříkající krajině uběhl už týden. Týden nudy, ničeho, stále to stejné, opakující se. Všichni už byly nejednou na hlídce. Všichni kromě mě. Jsem přeci prezident USA a očekávám teroristický útok, nevíte? Moje mysl už nic nevnímá optimisticky. Samá ironie, pesimismus, sic jsem taková byla trochu i předtím, ale tohle místo, ty vlhké zapuchnuté kamenné zdi ze mě každou chvilkou vysávají dobrou náladu, šťastné vzpomínky. Tak to cítím.
Už si s nikým nemohu promluvit o samotě. Moc se nesmíme vzdálit z úkrytu, i v samotném podzemí. Zapeklité chodby nás mohou jednoduše odvést na místo, o kterém jsme neměli ani tušení. Můžeme jenom do něco jako místnost se záchodem, kde to více a více smrdí. Smrdí to tu všude. A moje nálada je tím pachem podtrhnutá.
Tenhle vyčerpaný a otrávený stav mi nedovoluje se plně ovládat. Což dost potřebuji, hlavně k ovládání té věci uvnitř mě. Celé dny se snažím najít něco, co to dokáže otevírat a zavírat. Ale nic. Vůbec nic v sobě necítím. Cítím se prázdná. A nepomáhá ani ne zrovna moc povzbudivé hučení paní Yamian. Začínám pochybovat. Vlastně pochybuji stále.

Informace o postavách

12. března 2010 v 20:20 | Shiroa |  Tajemství intrik
Jsem měla chuť napsat takové info o hlavních postavách, to víte:-) Ale nevíte, jakou jsem měla chuť napsat něco více o Aliko a její matce, ale musela sjem se velmi velmi krotit....až se stále třesu nadšením...jáj. To by byly ale mega spoilery:-D

Ti - 13. Tři sestry

12. března 2010 v 15:05 | Shiroa |  Tajemství intrik
Předem se omlouvám, ale při psaní téhle kapitoli jsme měla magorickou obsezi, takže to nedopadlo zrovna dobře....:-D A jsou tam samé blbino-pokusy o srandy...

15. Tři sestry
"Tak co si vezmu…tohle? Ne, tohle? Je to moje první opravdová mise….sice nezní úplně tak úžasně, ale…Možná by se mi hodilo tohle…" mumlal si pro sebe Hatake Obito Raigi a házel do batohu různé drobnůstky, když se nepočítá ninjovská výbava, jako například pár balíčků slaných tyčinek na povzbuzení, jeho oblíbený amulet, aneb přívěsek na krk ve tvaru kruhu a uvnitř je trojúhelník, jehož špička směruje dolů. Dal mu ho kdysi jako malému dítěti nejlepší stratég v celé Zemi ohně a to jounin Nara Shikamaru se slovy: "Dítě Kurenai-san to nechtělo, ani moje s Temari, snad nebude vadit, když ti to dám….našel jsem to v lese. A Kakashimu to neříkej."
Usmál se na masivní řetěz a těžký přívěšek a strčil ho do kapsičky batohu. Dále si probíral věci, až nenarazil na svitek jeho otce s technikami. Má si to vzít s sebou? Zamyslel se nad touto otázkou, zatímco se díval bez zájmu na otevřené okno. Nakonec s rozhodl. Došel okno zavřít a svitek uschoval na dně batohu. S nabaleným batohem vyšel ven směrem k Jižní bráně.

NV - 25. V tichu a samotě

9. března 2010 v 18:00 | Shiroa |  Nebezpečné vidiny

25. V tichu a samotě
"Sakra," řekla jsem a zaťala zuby. Proč zrovna já?
Black neváhal a odtrhl si z černé, jakési podivné neobyčejné košile odtrhl kus látky, kterou mi zranění rychle zavázal, jako první pomoc. Alex mě uklidňoval a sledoval situaci, jak moc je to vážný. Nakonec se usmál a coby uklidňující větou mi oznámil.
"Není to nic vážného. Sice to krvácí, ale nevykrvácí, akorát se tam nesmí dostat špína - lepší by bylo mít desinfekci - a obvázat něčím čistějším."
Zasmála jsem se ironicky.
"Jo, až na to, že nic z toho tu nemáme," odvrátila jsem hlavu od všeho s otráveným výrazem a vyčkávala. Bylo ticho. Praskání ohně akorát znělo hlasitěji než by mělo, jak se zvuk odrážel v ozvěně místních skal a betonu. Ucítila jsem pohlazení jemné ruky.
"Ale to nevadí, Felis," uklidňoval mě Alex a svými dotyky dostával do rozpaků, místo zklidnění. Nicméně se usměji a úsměv mu věnuji, doufám, že mě pohled v očích neprozradí, ale v téhle tmě by nemělo. Nejspíš neprozradilo. Podívám se na natáhlou nohu a cítím mokro látky, jak se do ní vsakuje krev. Najednou zjišťuji, že poslední dobou ji vídám často. A beru ji zázračně statečně.

Ti - 12. Na protest!

7. března 2010 v 18:39 | Shiroa |  Tajemství intrik

12. Na protest!
"Ne!" žena se rozmáchla a shodila všechny věci ze stolu. Celým domem se ozval hluk a pískot myší utíkajících před zkázou. Podívala na ruku, kde jí kapala krev od střípku ze skleničky, jež shodila. Usmála se a sledovala tu červenou tekutinu, jak kapala na zem. Mladší dívka jako podobizna ženy, s tmavými vlasy i očima, se zasmála.
"Neboj! Vždyť já přijdu na to, jak to získat…počkej, ošetřím ti tu ránu," odběhla do vedlejší místnosti, z níž přinesla lékárničku a jemně ošetřila krvácející ruku své matky. Ještě předtím, než ji obvázala, však nad ni položila ruku a se zeleným zářením se rána postupně zacelovala, až nezůstala jenom čerstvá a citlivá jizva. Avšak tahle nová kůže je slabá a mohla by se protrhnout, proto tu ruku ještě obvázala.
"Já to jutsu získám. A nejen to. Navíc, zatím to můžu dělat i bez klonů, akorát mě nikdo nesmí vidět. A později, až nadejde čas, budu mít ve svém vlastnictví i Fushigan."
"Ano, tohle je má dcera…" zašeptala s jistou dávkou šílenství dospělá žena a volnou rukou pohladila dceru.

Cvak, cvak, cvak…

NV - 24. Návrat Blacka

4. března 2010 v 18:00 | Shiroa |  Nebezpečné vidiny

24. Návrat Blacka
Ubíhal čas a já byla čím dále tím víc netrpělivější. Stále nikdo nepřicházel a dokonce ani Alexova přítomnost mě neuklidňovala. Jedna minuta, i když strávená v Alexově náruči trvala jako hodina. A jedna zapálená pochodeň nevydávala tolik tepla, kolik jsem potřebovala. Začínám se klepat.
Uběhla nejspíš hodina, to mi potvrdil později Alex, a konečně se ozvaly kroky ze schodů, ozývající se po celém podzemí. Světlo vycházející z otvoru se zastínilo tmavou postavou, dlouhou, bez pláště. Přicházel Black a v plášti zformovaném do jakéhosi košíku měl polena dřeva. Až jak se přibližoval ho více a více osvěcovalo světlo velice zeslabeného ohně pochodně a já zahlédla jeho výraz ve tváři. Výraz? Ne, jenom nehybnou tvář a nejspíš nefungující mimiku. Jako vždy. Skoro vždy.
"Blacku," špitla jsem a zuby se mi z neznámého důvodu přestali drkotat, jako slabě předtím. Neusmál se. Možná. Nevím. Přikročil akorát k nám, položil pár polen do zhasínajícího ohně a ten hned zesílil. Oteplení nastalo okamžitě.
Jak k nám konečně došel, sedl si a zeptal se svým normálním tónem.

Ti - 11. Záhada otázek

3. března 2010 v 9:42 | Shiroa |  Tajemství intrik

11.Záhada otázek
Bylo ráno, teprve půl páté, a mladí ninjové už museli vstávat, aby dokonaly nestihnuté úkoly. Na jejich seznam se přimíchali ještě dnešní, takže při pomyšlení na budoucnost by nejraději utekli. Ale shinobi před ničím neutíká. Nemůže utéct. A vždy je přednější úspěšnost mise, než to, kolik bylo obětí. Aspoň podle pravidel. Ale člověk s city raději zachrání své přátele, než aby museli zbytečně zemřít. A to se v téhle době toleruje. Ale jen někdy.
Všude je tma. Dokonce pouliční lampy ještě nesvítí tak, jak by měli, ale slaběji. Díky tomu je vidět hvězdami poseté nebe, jako černá látka jiskřící všitými stříbrnými nitkami. A ještě krásnější je pozorovat nebe v odlesku vody, kdy hvězdy ještě více jiskří. To právě dělala mladá dívka s tmavšími vlasy vzadu volně rozcuchanými. Hleděla na vodu a přemýšlela. Na tváři se jí vytvářel úsměv. Ale ne obyčejný. Zvláštní úsměv, nedočkavý, očekávající.
"Aliko!!" z dálky mává na dívku veselý chlapec. Bílé vlasy svítily na dálku v tmavém okolí. Rozběhl se a v okamžiku stál vedle ní na mostu, opřený o zábradlí a dívaje na třpytící hladinu vody. Nikdo nemluvil. Nechtěli zničit tento okamžik. Okamžik přátelství.
Z jiné ulice se vynořil další kluk a okamžitě přiběhl za dvojicí. Také nemluvil. Jenom pozoroval to, co jeho vrstevníci, a s mírným úsměvem přemýšlel o svém životě, čeho by mohl dosáhnout.
Neuběhlo ani pět minut a zasněnou skupinku geninů hledící na vodu vyrušil příchod jejich senseie. Nad jeho hlasem až nadskočili.