Červen 2012

Kapitola 8. - Honba za začátkem - část druhá

11. června 2012 v 20:09 | Nishi |  Spravedlnost zla


Kapitola 8. - Honba za začátkem - část druhá

Dveře domu se s vrzotem otevřely. Vrzot vnesl do mého života mračna, ačkoliv slunce na mě z výše svítilo a pálilo na vlasy. Vpředu rodiče, poté já, s několika kroky jsme překročili práh a naskytl se nám pohled na velmi zvláštní recepci. U z mramoru vytesávaného pultíku stála žena v tmavých moderních hodně zdobených šatech zvýrazňující štíhlý pas a velká ňadra. Ve volně rozpuštěných vlnitých vlasech měla mašli, červenou jako ty nejkrásnější růže ze zahrady naší vily. Působila vznešeně, elegantně, ale myslím, že i tak by nepředčila moji matku, která se pohybovala nejen ladně, ale zároveň přirozeně a navíc měla vyšší a štíhlejší postavu.

Zdi s dřevěným obložením měli tmavě hnědou barvu. Proužky míchající karamelovou a tmavě okrovou spojovali strop a rám obložení. Akorát dávka téhle teplé hnědé příliš neladila s černobílým mramorem, ani s kamennou, staře vypadající podlahou. Vše mi nahánělo husí kůži, přivolávalo neznámou sílu, jenž ochlazovala do morků kostí.

"Dále," po vybavení ubytování se recepční rychle upravila a vystoupila po kamenných schodech na boku haly. Byly to nejspíš jediné schody v celém hotelu, nebo to aspoň tak vypadalo. Táta s mámou mě uchytli za ruku, jenž byla právě nesmírně chladná, a vedli nahoru až do druhého patra. Stihl jsem si všimnout akorát neskonalé tmy, převládající ve většině prostorů budovy a také pokaždé jiných tapet na patře. V prvním byly stejné, jako přízemí, akorát v zelených barvách. A v poschodí, kde se nachází náš byt zdi tvořily temné bordové závity doplněné o odstíny růžové a ve stínech černé.

8.6. - Just like the other days

8. června 2012 v 20:53 | Nishi |  Diary
I'm home...
yeah.
Byla jsem na výletě, na pár dnů, obývala jsem chatky a s mojí nesportovní postavou a žádnou výdrží jsem si to ládovala skrz Toulovcovy maštale. Byla jsem na pokraji svých sil, a to nejednou. Ale přežila jsem a bylo to super... krásná příroda, přímo biologický ráj pro mě a můj zájem do zelených řas, hub, rostlin atd...
Také jsem navštívila perly naší architektury jako je zámek v Litomyšli a v Nových Hradech. Nebyla jsem uvnitř, jen se kochala zvenčí. A navíc, ještě stále mám uchované v mysli vzpomínky na zámek v Nových hradech, kde jsem před mnoha lety se třídou byla a kromě turistické známky si dokážu vybavit velký kočár v jedné místnosti u schodišť a také mnohokrát zmíněný rokokový styl. Celkem nostalgie... naposledy jsem tam byla, úplně jiní lidé a k tomu ještě úplně jinak rozskupinkovaní. Už ani nevím, který rok to byl, v jaké třídě jsem byla.
...prší. Ale už to není ten chladný déšť, nýbrž ten dusný. Pěkné přivítání. A v tomhle se musím učit, sbírat byliny do herbáře a snažit se dělat mnoho dalších věcí. Musím přežíd poslendí týdny a pak mě čeká vysvobození. Na prázdniny se těším neskutečně, na ten klid... i když se budu nudit, chci už mít volno, hledět na krajinu z auta a sednout si na starou audinu a opřít se o přední sklo. Sbírat lesní plody, maliny z babiččiný zahrádky a pak hledět na hvězdy, souhvězdí a snažit se zachytit padající hvězdu. Ach, zní to až moc pohádkově na to, aby to byla pravda...

Ale...
přeji vám hezký zbytek června (hm... a to je teprve osmého...) a užívejte si jak jen můžete :)

Trochu z mého "stolničení" (aneb můj spaming na lavice...)

Big Bang - Monster

3. června 2012 v 10:52 | Nishi |  K-Pop
Chtěla bych ji tak moc popsat, zdokumentovat, jak moc miluju tu jejich fashion, ty GDho vlasy, hlas, melodii, celý nápad atd..
ale řeknu to jednoduše: Je to perfektní. Dokonalost. A vhnalo mi to do očí slzy...
GD nedokáže zklamat a tenhle song se mu povedl. A ten text.... (zde s českými titulkami)


2.6. ... Už... :D

2. června 2012 v 9:07 | Nishi |  Diary
Všimli jste si toho? ...
Takové... ticho.
koukám se na počet zveřejněných článků. V minulých mesících to bylo vždy kolem šestnácti a v květnu? Pouhé tři... :D
Nejsem člověk, kterej se snaží alá Jooo! co nejvíc článků, budu si svůj blog spamováááát! ale zase nechci svůj blog umrtvit, což se mi v poslední době daří. Ani nevím proč. Věci co mě vrtaj hlavou, věci co stojí za to o nich napsat... nějak si řeknu ne a ono to přejde. A potom to takhle dopadá. Už je červen, jsem bez prachů, bez brigády, s novým kamarádem Bobanem a kukaje o víkendu streamy kpopových music programů přes net (a pár filmů alá Takumi-kun; ai no kotodama...) hm. mám pocit, že moje neaktivita ještě dál poroste. Protože teď stačí kuknout na pár fotek B1A4 nebo videa, a jsem totálně spokojená, žádná potřeba si na něco stěžovat nebo hlouběji přemýšlet (sakra, ale tu chemii bych si měla procvičit :(( ) Je to prostě droga a já jsem závislačka, která z toho nevyjde bez psychické újmy. Už to, že jsem si včera koupila kachničku (takovou malou, obyčejnou, co se dává do vody) protože jsem v ní viděla Sanduckieho... -.- :D ale ne, byla roztomilá a připomínala mi moje brášky (vidíte? co jsem říkala o tý psychický újmě?)

Moje droga ^^

Ps... pokouším se kreslit. A jo, a stále jsem zastánce názoru, že anatomii se nejlíp člověk přiučí při kreslení komixu, protože dochází na různé pózy :)) (ale studium má asi taky něco do sebe... hm.. :D)
(oooh! můj perfekt Asumi :)) Ale Mikua mám radši :P a Migura nejradši... hm, by mě zajímalo, proč zrovna jeho -.- :D)