Září 2012

You are not afraid of me?

28. září 2012 v 14:32 | Nishi |  Digital Art
Tak! Tohle je poslední Drarry výtvor, alespoň pro nějakou dobu. Splácím tím dluh sama sobě. Ani nevím jaký :D
Je to tmavé. Hodně tmavé. Možná přehnaně tmavé. Já prostě nemám cit pro barvy, pro stíny a... což znamená, že neumím kreslit a sem prostě amatér bez budoucnosti. Aspoň to o sobě vím, ale nebojte, budu prýznit a znehodnocovat české umění i nadále! Buhahahaha!! :D
Ale tmavé to mělo být. ...

Kam neustále chodí?

25. září 2012 v 19:07 | Nishi |  Jednorázovky
Určitě všichni znáte o tom fenoménu... a tak jsem si dovolila na pobuzení jednoho obrázku napsat krátkou kravinku :DDD

Draco se neustále ohlížel. Nikdo ho nesměl sledovat. Byla to jeho tajná mise. Mise orčená pouze jemu. Proto vstoupil do onoho společenstva. Aby ukázal, že je nejlepší, že na to má, že mu nikdo nesahá ani po kolena. Ale sám pro to musí něco udělat. Naposledy se ohlédnul, zatímco zeď před ním odkrývala kamenné dveře, vstup na místo, o němž nikdo nevěděl. Skoro nikdo.
Harry tiše sledoval Dracovi kroky. Kam neustále chodí? A proč? Ani na Pobertově plánku po něm není žádné stopy.
Tady je. Hleděl na temná záda mizící v ukryté komnatě nejvyšší potřeby. Rychle se rozběhl, chtěl proniknout dovnitř, ale těžko. Nepodařilo se mu to. Sesunul se podél zdi a dotýkal se studené podlahy. Najednou k němu dolehly zvláštní zvuky. Draco?...
Draco hleděl na svůj odraz v zrcadle. V šedých očích se jiskřilo odhodlání. Ano. Je nejlepší. Vždy byl, je a bude. Mrknul bokem na zvláštní přístroj. Tohle je jeho úkol. A on ho splní! Ihned se rozezněly podivné zvuky. Draco se napřímil, zhluboka nadechl a zlehka pohnul tělem. Třesot probíhal jeho celou postavou, třesot strachu a nervozity.
Začal.
"Oppan Gangnam Style!"

25.9. - That XX...

25. září 2012 v 17:25 | Nishi |  Diary

...Vždycky dny a týdny ubíhaly tak rychle? Od minulého-přeminulého týdne mi nepřijde nic jiného než čas kolem mě utíká a jen já postávám pozadu, neobtěžuji se hnout a jen pokukuju proč tomu tak je. Ani hyperaktivní CRAYON mě nedokáže udat dostatečné tempo, možná mě jen popohnat, pak se však zas zastavím jak autíčko, kterému setrvačnost přerazí odporová síla.

Půjčila jsem si knížku Eragon, celou v angličtině. Asi na mě velké sousto a všichni se diví, ale ono to není tak špatné. Samozřejmě nerozumím detailně slovům popisující vzhled nebo tak, ale chápu co se děje a zas tak nejsem pozadu. Tak nevím. Vyzkouším, uvidím. Je lepší do toho jít než jen říct: "Jé! anglický Eragon! No ale nepůjčím si ho, protože se bojím, že se mi ho nebude chtít číst, když je v angličtině!" OMYL! Je to zajímavý to takhle číst. Škoda jen, že už jsem tu knihu četla česky. Ale to snad nebude mít až takový vliv... :D

Víte co, půjdu si dát něco s vysokým obsahem cukru. Potřebuju to. Vážně. Jen je nejhorší, že když řeknete "mám chuť na sladký", všichni vám budou odkazovat na sušenky a čokoládu, avšak v poslední době nechci nic než sladké pečivo a nějaké koláčky. Jak těžké pak odmítnout a podat dobré vysvětlení, aby do vás ještě více necpali.

A... Co je ještě příjemné/nepříjemné, je procházet se venku (jít se psem) a cítit vzduch, přesně stejnou vůni atmosféry, jakou jsem cítila před lety, když jsem psala nějakou fantasy povídku a našla v té atmosféře inspiraci. A teď mě něco blokuje. A tak se jen nadechují a pořád hledím na ten měsíc, k němuž neustále putují moje prosby a naděje.

Jako "přílohu" předkládám obrázek nějakého svatého a Drarry. Chtěla jsem Ježíše, ale ne, vážím si jeho jako osobnosti na to, abych ho znetvořila, stejně jako sv. Petra. Takže... pan neurčitý.

Inanitas, kde je každý nikým

16. září 2012 v 21:22 | Nishi |  Jednorázovky
Nějak mě popadla chuť napsat Drarry povídku. A napsala jsem ji. Je obyčejná, a přitom tak trošku výjmečná (doufám :D).


Byl to známý londýnský kouzelnický bar, Inanitas. Ideální místo pro utlumení myšlenek alkoholem a skrytí se před děsivou realitou. Stačila jedna sklenička Dračího dechu a každý návštěvník odhodil své starosti ve jménu svobody. Seděl a hodiny mu utíkali jako splašené. Každý tu byl neviditelný, ačkoliv celý bar byl zaplněn spoustou lidí z různých koutů čarodějnické společnosti. Do vzduchu se vypouštěly výpary různých koktejlů, jež pronikaly do nitra společnosti, usazovaly se na myšlenkách a tlačily je dospod vnímání. Existovala pouze sklenička a nic jiného. Každý byl ostatním lhostejný a časem si sám ani neuvědomoval svou existenci, dokud nepřešel určitou hranici a to ho už obsloužející přenesli v mžiku před dveře jejich domu, pokud nějaký měli.

Hluk, jestli to byl vůbec hluk, spíše nepoznatelný šum vyplňující hluchou temnotu skládající se ze smíchu, nadávek, pochrupování a tichého mumlání pro sebe, vyplňoval každičký kousek celého baru a dodával pocit, že nikoho nikdo neuslyší, neuvidí, nevšimne si a ani nezavadí pohledem. Že si každý může dělat co chce a povídat co chce. Vylívat své srdce ze zklamání, vzteku, zmatení… ze všeho, co ho jen byť trochu tísní. Ani se nenaděje a už svůj celý život vyklopí na podnos jako dar pro nikoho. Avšak tady je každý nikým.

15.9. - Ain't no Ruhe

15. září 2012 v 9:48 | Nishi |  Diary
K poslechu jeden přenádherný OST:

Začala škola. A pro mě začal nekončící se záhul.
Mohlo to být lepší. A horší to teprve bude.
Řekla jsem si že o víkendu budu dohánět, ale nechce se mi. Jenže musím se k tomu nějak donutit. Chjo... Sotva mám pak čas pro sebe při tom ustavičným učením se slovíček a zkoumání pravidel. Ale "Never Give Up", tak nějak věřím, že to bude lepší... tak cca za dva až tři měsíce :D Ale v tý době se zhorší něco jinýho.. :D zákon schválnosti podle mě nebude sedět na židli a dívat se.
Ani nevíte jak se mi zastesklo, když jsem viděla na pár sekund v jednom dokumentu vidět padat sníh. Ty bílé chomáčky co poletovali kolem kamery dolů. A teď, když se tak dívám na okno, sice svítí slunce ale je takový zvláštní vzduch... Jakoby stačilo vykouknout z okna a uvidět tu bílou třpytící se plochu. Och, to by bylo překrásný :)
Jinak, nemám nějak čas ani chuť něco dělat. Črtám si maximálně do sešitů nebo jsem dopsala povídku, kterou asi jen tak nezveřejním :D sice prošla očima "kritika", moje evil-twin se tam dost vyřádilo v tý jedný kapitole. A jinak je to jako každá jiná telenovela spojená s kpop světem. (Chudák Ren :'(( )
Je zvláštní jak když člověk začíná "dospívat" (spíše stárnout než dospívat) tak jeho fantazie je zdeformovaná a dál se deformuje. Upřímně, nějak jsem neměla dost fanzatie předtím, teď se však trochu scvrkla, zmuchlala a její trčící cípy jsou směrované na úplně jinou stranu než dříve. A stále se ještě pohybuje.
...
Je zvláštní jak se člověku mění nálady a v jednu chvíli si věří a je odhodlaný se k něčemu donutit a zase jiný den nejradši nedělá nic.
Kéžbych mohla dělat něco, co by mi v skrytu duše říkalo: Já žiji. Závist není pěkná, takže obdivuji lidi co to takhle mají, a jen doufám, že se něco malého najde i pro mě :)
...
Gangnam style. Song, který láme rekordy. Při jeho vydání jsem se jen smála a říkala si: Tohle je geniální. O tomhle musí vědět celý svět. Ironií je, že teď, když proniká i do ČR, i k těm, kteří všechny "šikmooký" odsuzovali a najednou jen poskakujou Op- Op- Op-, nejradši bych čas vrátila, nebo jeho popularitu nějak vymazala a usměrnila pouze na Asii.
Možná žárlím na to, že najednou to poslouchají i ne-kpopeři. Ale to je tím, že já k tomu mám vztah. A taky mě děsí, co může vzniknout. Stačilo mi jedno "přezpívané" gangnam style, kdy ani nevěděli co to je za jazyk, mleli samé hovadiny až jsem chtěla blít a pak taťka, který PSYe nazívá "komediantem". Uznává písničku, ale neví o čem je a ani po tom, co jsem mu to vysvětlila, že PSY je umělec, rapper který má spoustu dobrých písniček, tak ho nazve "komediantem" a parodií na Ameriku.
Měla bych mu přát úspěch. Přeji... ale když vím, že už podepsal smlouvu a nejspíš udělá song s Justinem Biebrem a bude to další kpop umělec, který udělal něco amerického (viz Wonder Girls - DJ Is Mine a Like Money) tak... ne, prosím ne. Nechte PSYe pěkně ve YG company v Koreji ať udělá další korejskou hitovku.

P.S.: Kdo se hlásí, že napíše povídku o tom, jak Harryho omylem trefí v jeho bystrozorské práci neznámá kletba a on se stane ženou? Zatímco na ministerstvu budou pracovat a snažit se přijít na protikouzlo, dva nepřátelé od dětství se setkají v baru a Draco kouzlu neznámé ženy podlehne, jelikož mu někoho připomíná... a netuší koho.


3.9. - Datum kterýho jsem se dlouho obávala

3. září 2012 v 19:49 | Nishi |  Diary
So epic ^^ miluju ten song, ať už kvůli Joo Wonovi (i když je to too much autotune for me), kvůli vzpomínkám na Gaksitala... kterej bude brzo končit... ó co já si počnu bez mého křičícího Lee Kang Ta? ... budu kukat na sexoše v obleku se zoubkami - Vampire Prosecutor 2 :))

eh, ok... teď hlavní téma a název. Taky vás štve jak týden před začátkem školy začnou počítat ceny nákupů, začnou všechno připomínat atd atd? ... a pak v ten první den jsou televizní noviny plné samých zpráv a raportáží ze škol? Jako já se chci dívat na něco POZITIVNÍHO a ne na malé dětičky s aktovkami na zádech :D
Dneska jsem si poslechla zajímavé rady a chci si je vzít k srdci, ale... já se opravdu musím stresovat a nejspíš školu nedokážu vzít jako zábavu -.- stresuju se tím, že budu muset zase sedat v lavici a hodiny jen mrtvě psát či poslouchat/neposlouchat, pak se doma učit a psát z něčeho, co jsem v životě neviděla... přemýšlet... mě se nechce!!! I'm extra lazy person and I'm becoming even more lazier, but!
eh... až teď jsem si všimla tématu týdne. No tak to se s tím zase vyšvihli -.-
A co mám ještě k sdělení? Já... já mám asi rozdvojenou osobnost (aneb když člověk zjistí, že to co napsal je úchylnější, než původně očekával...) a co za to může? vnucená "povidná četba" (tím myslím ff)... no potěš. Mám chuť na sladký. A lízátka ne!
Vím že moje sdělení nebylo největší ani nejduchaplnější a OST na začátku nemusí nikomu přijít k chuti a nejsledovanější kpopové MV Gangnam style (100 milionů!) sem dávat nebudu a na One of a king se dneska necítím, tak něco smutnějšího...


já vím, pípá to, na internetu jsou i necenzurovaný verze, ale to MV k tomu musí být...
a proč to pípá? To Kiss-píp je geu saekki, což znamená něco jako that bitch, that jerk atd atd... nadávku. a Korejci jsou dost citlivý... ale přesto nádherný song...